FCV - kalciviroza

Kaliciviróza je virové onemocnění koček způsobující tzv. kočičí rýmu, nebo kočičí chřipku. Choroboplodných zárodků, které u koček vyvolávají podobné potíže, je spoustu a nemoci, které způsobují, jsou bez výtěrů a kultivace jsou od sebe k nerozeznání. Nicméně kalicivirus, společně s herpesvirem, má na svědomí 80% všech kočičích rým. Kaliciviróza je silně nakažlivá nemoc, která se přenáší nejčastěji přímým kontaktem mezi kočkami. Nejčastěji se projevuje horečkou, kýcháním, výtokem z nozder a nechutenstvím. Nebezpečná může být nemoc zvláště u jinak oslabených koček, při podvýživě, začervení, infekci FIV nebo FeLV, u kterých může přejít v zápal plic. Existuje i velmi nebezpečný kmen viru, který je původcem systémové kalicivirózy s vysokou úmrtností nakažených zvířat. Na člověka ani na jiná zvířata než kočka nemoc přenosná není.

Původce

Kočičí kalicivirus, FCV (Feline CaliciVirus), je malý neobalený virus obsahující RNA. Ve vnějším prostředí vydrží infekční až jeden měsíc, při pokojové teplotě několik dní. Běžné dezinfekční prostředky ho však rychle ničí.

Přenos onemocnění

Přenáší se hlavně přímým kontaktem mezi kočkami. Je to kapénková infekce: Virus je přítomný především v sekretech dýchacích cest nemocné kočky a při kýchání se rozšiřuje do vzdálenosti až dvou metrů. V omezené míře kočka vylučuje původce také v trusu a v moči. Protože kalicivirus je vcelku stálý ve vnějším prostředí, je možný i přenos nepřímý, přes kontaminované předměty.

Průběh nemoci

Inkubační doba je krátká, jen dva až čtyři dny. Existuje mnoho kmenů kalicivirů, které se liší virulencí, tedy závažností vyvolaného onemocnění. Jediným příznakem kalicivirózy může být jen kýchání. Jakási klasická forma nemoci začíná apatií a nechutenstvím. Záhy se objeví horečka a ztížené dýchání. Virus se množí v buňkách sliznic horních cest dýchacích, spojivky a dutiny ústní. Kvůli tomu v nose a v tlamě i na jazyku vznikají nejprve drobné, snadno krvácející puchýřky, které se během jednoho až dvou dnů mění v plošné vředy. Typickým místem výskytu takového vředu je celý okraj špičky jazyka. Stav je to bolestivý, kočka hodně sliní a sliny mohou být i krvavé. K obrazu nemoci patří i ucpaný nos a výtok z nozder, ale zánět v tlamě je pro kalicivirózu dost typický a odlišuje jí od kočičí rýmy způsobené jinými původci.

Při těžším průběhu se může objevit i výskyt vředů na nosním zrcátku, v meziprstí či na tlapkách, zvracení či průjem, zánět kloubů nebo zápal plic. Nemoc obvykle netrvá déle než deset dní, ale překrvení sliznice tlamy a tendence k jejímu krvácení může delší dobu přetrvávat. Po zmizení klinických příznaků se kočka stane nosičem viru a stále hi bude vylučovat do vnějšího prostředí a ještě minimálně měsíc, polovina koček je nosičem ještě po dvou měsících a některé kočky jsou zdrojem infekce doživotně.

Vysoce virulentní kalicivirus je původcem systémového onemocnění s mortalitou až 40 %. Postihuje především dospělé kočky a může způsobit smrt už za 24 hodin po prvních příznacích nemoci, kterými jsou vysoká horečka a zánět horních cest dýchacích, otoky hlavy a tlapek, tvorba vředů na obličeji, tlapkách a uších, žloutenka a krvácení z nosu a do střeva.

Léčba

Protože kaliciviróza je virové onemocnění, léčba je jen podpůrná. Většinou se nejedná o vážné onemocnění, ale bakterie, které využijí situace a poškození sliznice už vážné onemocnění vyvolat mohou, nemocné kočce se podávají antibiotika. Zavodnění kapačkou pomůže bojovat s dehydratací, která je způsobena horečkou a nechutenstvím. Dehydratace taky zhoršuje samotný průběh nemoci, protože se při ní tvoří hustější hleny. Nejdůležitějším bodem při péči o nemocnou kočku je výživa. Kvůli vředům v tlamě, ucpanému nosu a horečce kočka nemá chuť k jídlu, je proto potřeba ji krmit co nejchutnější, jemně mletou, možná i ohřátou stravou. V těžších případech se kočka krmí nosojícnovou sondou.

Kvůli infekčnosti kalicivirózy je nutná izolace nemocné kočky od koček ostatních.

Diagnostika

Je téměř nemožné rozeznat kalicivirózu od ostatních nemocí komplexu kočičí rýmy, zvláště poté, co obraz nemoci změní sekundární bakteriální infekce. Odlišení od herpesvirózy je možné izolací viru nebo PRC ze stěrů z nosohltanu nebo ze spojivky, ovšem tady hrozí jak pozitivní výsledek způsobený bezpříznakovým nosičstvím, které nemá nic společného s právě probíhající nemoci, tak výsledek falešně negativní. Ve skutečnosti není pro léčbu určení přesného původce podstatné. Praktický význam má jen odlišení mykoplasmózy a chlamydiózy kvůli určení účinného antibiotika.

U nemocných zvířat není zbytečný ani test na FIV či FeLV, protože tyto nemoci průběh kalicivirózy zhoršují.

Co se diferenciální diagnózy jednotlivých příznaků kalicivirózy týče, vředy na sliznici dutiny ústní doprovází i selhání ledvin nebo tzv. eosinofilní vřed a ztížené dýchání s otevřenou tlamou může značit i nemoci srdce či plic.

Ochrana proti nemoci

Proti kaliciviróze je možné kočku očkovat. Toto očkování je součástí všech základních kombinací a není sice povinné, ale opravdu doporučené. Bohužel však očkování není schopné zabránit infekci, takže pouze snižují intenzitu klinických příznaků. A protože kalicivirus mutuje, očkování nemusí chránit proti všem jeho kmenům. V domácnostech s větším množstvím koček či v útulcích je základem pravidelná dezinfekce a důsledná, aspoň tři týdny trvající karanténa nově příchozích. V chovatelských stanicích by jednotlivé vrhy koťat a jejich matky měly být drženy odděleně, stejně tak jednotlivé věkové kategorie koček.

Více informací o očkování koček proti kaliciviróze jsou v článku Proti čemu a kdy očkovat kočku: Kaliciviróza

Poznámka

Virus FCV byl izolován z naprosté většiny koček s lymfocytoplasmatickou stomatitidou. Toto časté onemocnění se projevuje chronickými záněty v tlamě. V tomto případě není kalicivirus přímo původce, ale nemoc je způsobená nadměrnou reakcí imunitního systému na jeho přítomnost.

Zdroj: http://www.zverolekarka.com/Kaliciviroza