kočičí panleukopenie

       

Panleukopenie, neboli parvoviróza koček, je silně nakažlivé virové onemocnění koček. Občas je nemoc označovaná také jako kočičí mor a nejedná se o přehánění, zejména u koťat je totiž často smrtelná. Typická forma na sebe upozorní krvavými zapáchajícími průjmy a opakovaným zvracením, kočky umírají na dehydrataci a otravu krve. Proti nemoci existuje účinné očkování.

Původce

Původcem onemocnění je parvovirus, malý neobalený virus s jednovláknitou DNA. Je velice odolný proti dezinfekčním prostředkům i tukovým rozpouštědlům, přežívá pokles pH pod hodnotu 3 (kyselost octa) a ve vnějším prostředí může zůstat infekční měsíce až léta. Nevadí mu ani vysoké teploty, při 60°C zůstává živý jednu hodinu, 80°C ho zničí až za 15 minut.

Zničí ho ale ultrafialové záření a dezinfekční látky na bázi formalinu, propiolaktonu a oxidační činidla, jako je peroxid vodíku, kyselina peroctová (Persteril) nebo hydrogenperoxosíran draselný (Virkon, Chirox). Doporučenou dezinfekcí jsou zejména chlorové dezinfekční přípravky, jako je chlornan sodný (Savo) či chloramin a to v ředění 1:30.

Vnímavá zvířata

Z domácích zvířat se může nakazit pouze kočka. K nákaze jsou vnímavé všechny kočkovité šelmy a šelmy cibetkovité a  medvídkovité, tedy například i mýval.

Přenos onemocnění

Zdrojem nákazy jsou všechny tělní tekutiny nemocného zvířete, největší význam při šíření viru jsou výkaly a moč. Tzv. fekálně-orální, přímý přenos je nejčastější, ale díky vysoké odolnosti viru v prostředí může k nákaze dojít i nepřímo, stykem s kontaminovanými předměty či krmivem a vodou. I po zjevném uzdravení se zvíře několik týdnů vylučuje virus v hlenech hltanu. Dlouhodobé bezpříznakové nosičství se však u panleukopenie nevyskytuje.

Nemoc je velmi nakažlivá a propukne-li v místě s větším množstvím vnímavých koček, onemocní všechny. U neočkovaných koťat pak na 70 % dojde po styku s virem k rozvinutí akutní formy nemoci.

Kromě horizontálního přenosu se parvovirus šíří i vertikálně, proniká přes placentu a napadá i vyvíjející se plody.

Průběh nemoci

Parvovirus vstupuje do organismu většinou dutinou ústní, nebo je vdechnut. V každém případě se nejprve dostane do hltanu, kde se pomnoží v mandlích na zde přítomných bílých krvinkách. Jakmile je viru dostatečné množství, pronikne do krve. V krvi je virus přítomný už 2. - 3. den po infekci. V krvi samotné se ale virus nemnoží, k tomu potřebuje dělící se buňky. Ty nachází v především v kostní dřeni a ve střevní sliznici a dále v lymfatických orgánech: Ve slezině, v brzlíku a v mízních uzlinách. Snížení počtu bílých krvinek v krvi je patrné už před jakýmikoliv příznaky onemocnění, ještě v inkubační době, která je 2 - 9 dní dlouhá.

Po uplynutí inkubační doby je nástup nemoci rychlý. Choroba se přihlásí asi den trvajícím nechutenstvím, kočka je bez nálady a postupně se objevuje horečka a opakované zvracení šťáv. V následujících dnech se přidává úporný průjem, která je řídce kašovitý až vodnatý a obsahuje větší či menší množství krve. V této chvíli už kočky horečku nemívají a tělesná teplota může být i abnormálně nízká. Jsou dehydratované, mají zapadlé oči a viditelná třetí víčka, srst je suchá a matná.

Průjem vzniká kvůli poškození střevní sliznice dělícím se virem. Parvovirus napadá dělící se buňky tzv. střevních krypt, odkud se obnovuje celá střevní výstelka. Neničí zralé střevní buňky, proto se průjem objevuje až s jistým zpozděním po infekci, teprve až když zralé střevní buňky odumřou (žijí asi jen tři nebo čtyři dny) a nemá je kdo nahradit. Postiženo je tenké střevo, především jeho zadní části kyčelník a lačník, dvanáctník už méně. Střevní klky mizí a střevo se pokryje vrstvou hlenu a mrtvých tkání.

Zhoubnějším, ale na první pohled neviditelným příznakem parvovirózy koček je to, co jí dalo jméno: panleukopenie. Panleukopenie je totiž termín označující stav, kdy se v krvi nachází jen velmi málo krvinek všech typů. Parvovirus se množí v kostní dřeni a narušuje krvetvorbu. Chybí jak bílé, tak červené krvinky a krev je vodnatá. Sliznice nemocné kočky jsou proto bílé. Likvidace bílých krvinek navíc znamená, že se tělo nedokáže bránit žádné další infekci. Pokles počtu bílých krvinek se od třetího dne po infekci pokračuje několik dní a může klesnout až na 2x109 buněk v litru krve, přičemž normální hodnoty se pohybují nad 7x109 buněk. Čím je bílých krvinek méně, tím je prognóza horší a pokles pod jednu miliardu buněk už značí velice špatnou prognózu. Ochromení imunitního systému nemocné kočky totiž hned využijí bakterie či kvasinky, které navíc přes porušenou střevní sliznicí mohou snadno pronikat přímo do těla. Příčinou smrti při panleukopenii proto nebývá pouze dehydratace, ale celková otrava krve. Tato akutní forma panleukopenie nejčastěji postihuje koťata a to od šestého do šestnáctého týdne věku.

Kromě akutní formy nemoci existuje též forma prenatální. Virus totiž prochází přes placentu a to i v případě, že na březí, avšak nakažené kočce nejsou patrné žádné známky nemoci. Nákaza na začátku březosti vede k náhlému úhynu koťat a potratu či mumifikaci plodů. Onemocnění v druhé polovině březosti a do devíti dnů věku koťata mohou přežít, ale virus u nich proniká také do mozku, kde se množí v ještě dělících se buňkách mozečku, které nevratně poškodí. Od třetího týdně věku takového kotěte, jakmile začne samo vylézat z pelíšku, se u něj projeví tzv. syndrom cerebelární hypoplazie. Kotě nemůže pořádně ovládat svůj pohyb, třese se a neudrží se pořádně na nohou. Tento stav je nezvratný, ale při dobré péči nebrání takové kočce dožít se vysokého věku.

U starších, jinak zdravých koček není výjimkou subklinická forma nemoci, která se projevuje jen několik dní trvající teplotou a nechutenstvím.

Léčba

Panleukopenie je virové onemocnění, to znamená, že proti původci samotnému neexistuje účinný lék. Léčba je jen podpůrná a u akutní panleukopenie se zakládá obvykle na hospitalizaci a kapačkách ke zvládnutí dehydratace. První dva dny léčby je nutná hladovka, a při nutkavém zvracení se nedává ani pít. Zvracení a nevolnost se potlačuje léky. Dále se přímo do žíly podávají kombinace silných antibiotik, aby se zabránilo vypuknutí otravy krve. Na začátku nemoci, je-li to potřeba, je možné kočce pomoci i transfuzí krve nebo aspoň plazmy. Začne-li se se správnou léčbou včas, přežije aspoň 50 % nemocných koťat, bez léčby dosahuje mortalita akutní panleukopenie až 90 %.

Diagnostika

U všech koťat a mladých koček, zvláště neočkovaných, u kterých se objeví horečka, zvracení a průjem doprovázené dehydratací a či známkami otravy krve, by měla být zvažována právě panleukopenie. Samozřejmě střevní záněty koťat mají i mnoho jiných původců, především parazitů. Těžká škrkavčitost, prvoci, jako je giardie, isospora nebo toxoplasma umí také způsobit vážné průjmy, ale u těchto nemocí je choroba doprovázená zvýšeným množstvím bílých krvinek a i když je přítomná chudokrevnost kvůli krvavému průjmu, krevní obraz ukazuje známky funkční kostní dřeně.

Dále průjmy vyvolávají některé další viry, jako je koronavirus, a bakterie, především salmonela a E. coli. Tyto nemoce se dají většinou rozlišit panleukopenie vyšetřením výtěru z konečníku. Nemocí, která se vůbec nejvíce podobá panleukopenii, je tzv. syndrom podobný panleukopenii, který může doprovázet infekci FeLV, kočičí leukemii. K odlišení FeLV se proto používají rychlotesty dělané z krve. Jak opravdová panleukopenie, tak FeLV jsou doprovázeny chudokrevností a malým počtem bílých krvinek v krvi nemocné kočky.

Testy na přímé odhalení parvoviru u koček nejsou, ale dá se u nich použít testovací souprava určená pro diagnostiku parvovirózy psů. Podobné příznaky jako pankeukopenie může mít i proděravění střeva kvůli spoklnutému cizímu tělesu, což je ale u koťat vzácnost, nebo otrava jedem na krysy.

Ochrana proti nemoci

Protože parvovirus je velmi odolný, nedá se nemoci předejít nějakými opatřeními. Spolehlivou ochranou je pouze očkování. Vakcína proti panleukopenii je součástí všech základních kombinací. I přesto, že očkování není povinné, kvůli nebezpečnosti nemoci zvláště pro koťata a mladé kočky je opravdu doporučené.

Zdroj: http://www.zverolekarka.com/Panleukopenie_cast_1