Kačenka

https://www.sweetcalimero.cz/kacenka_hcm.html

 

Od toho momentu, kdy bylo možné testovat HCM a kdy se o nemoci začalo víc vědět a více mluvit, jsem já začala testovat.
Kačenka byla rok po roku negativní. Prvně se HCM objevilo u Kačenčina kotěte Bluewhite Elis z prvního vrhu – zjištěno bylo díky zodpovědnosti mé kamarádky Aleny v chovatelské stanici Eli´s Castle. Po výstavním  úspěchu dalšího kotěte, lilového First Prince Williama, se Tomáš s Míšou rozhodli ho použít jako chovného kocoura. Svolila jsem pouze pod podmínkou otestování HCM. Willi byl již v 10 měsících pozitivní, stejně jako jeho bratr Fellini.
Kačenka byla v tu dobu stále negativní, přesto jsem se rozhodla ji vykastrovat. Absolutně nevykazovala žádné známky onemocnění, byla aktivní, milá, po kastraci extrémně mazlivá.
Až do osudného rána 12.8.2009. Ani ne 10 měsíců po negativním testu. Před 4. hodinou ranní začala mňoukat, zvláštně, tak, jak si pro mě chodila k porodu nebo když ode mne něco chtěla. Zároveň mi skákala do postele a dolů, znovu a znovu. Než jsem se úplně probrala, myslela jsem, že ji chytla „hloupá“, jak se stávalo a ona si prostě hraje. Jen to mňoukání mi k tomu nesedělo. Mozek se mi probral v hrůzném zjištění – Kačenka neskáče do postele a dolů, ona se SNAŽÍ vyskočit na postel a PADÁ dolů!!! Rozsvítila jsem, podívala se na ni, zavolala – ihned ke mně šla, mňoukala a už jsem viděla, jak se jí pletou zadní nožičky. Jen pár minut mi trvalo, než jsem pochopila, o co jde – bez předchozího varování, bez úrazu, nemohlo jít o nic jiného než o embolii v důsledku HCM!!!
Okamžitě jsem se oblékla a jela na interní oddělení Kliniky malých zvířat VFU Brno. Jak jinak – trefili jsme na službu konajícího lékaře, se kterým jsem bohužel už předtím neměla dobré zkušenosti. Kačenku vyšetřil, v té době byla již skoro ochrnutá na zadní nohy a stav se rapidně horšil. Kačenka mňoukala bolestí, mně hrnuly slzy bezmoci. Bohužel na VFU na službě není možno provést sonografické vyšetření, lékař není k mání ani na zavolání, což bych si samozřejmě ráda zaplatila. Službu konající lékař mi ani nesdělil, že Kačenka má výrazný šelest na srdci, což by mi po přečtení spousty a spousty materiálů o HCM usnadnilo rozhodnutí o eutanazii. Rozhodně jsem nechtěla poslat na smrt kočičku, u které nemám jasnou a hlavně potvrzenou diagnózu. Bylo mi řečeno, že s ní tedy mám přijet v 8 ráno, kdy začíná běžný provoz, že udělají sono a odeberou krev (k čemu???), či že ji tam mám nechat. Žádná nabídka alespoň tlumení bolestí do té doby – a embolizace, než dojde k totálnímu ochrnutí, opravdu HODNĚ bolí!
Bylo půl 5 ráno, já seděla v autě před klinikou, přes slzy jsem neviděla skrz okno a přemýšlela, co mám dělat. Na klinice Jaggy nemají echokardigraf, ač jinak mají špičkové přístrojové vybavení, ale patrně i sonograficky by embolizaci odhalili, ale zase by běžel čas… Nakonec jsem posbírala odvahu zvonit tak časně ráno bez předchozího upozornění na mobil pana dr. Scheera. Jak jinak – on nás neodmítl. Ve tmě jsem dobloudila do Malešovic a utěšovala Kačenku naříkající v přepravce. Echo odhalilo jednu obrovskou sraženinu, která ucpávala tepnu a v srdci byly vidět další menší chuchvalce, které by šly za ní, pokud by měly kam. Nález nebyl slučitelný s dalším životem, i pokud by se podařilo tromby rozpustit a postavit ji na nohy, nebylo by to na dlouho, což jsem věděla díky zkušenosti chovatelky z Wink a jejího Guida. Nehledě k tomu, že tak velká sraženina by se patrně bez následků ani rozpustit nedala a Kačenka by zůstala trvale ochrnutá.
Rozhodla jsem pro ni co nejlépe – nechala jsem ji na místě uspat a poslala tak  za Duhový most za svojí mámou, která byla její původní majitelkou. Ještě jí nebylo 6 let :-(
Nezapomenu, zapomenout se ani nedá, jak se vám během chvilky stane ze zdravé, vitální kočičky zvířátko prosící o pomoc, které pláče bolestí a nemůže se postavit na nožičky a nechápe, proč to najednou nejde…
Píši tento příběh s odstupem více jak půl roku, dříve jsem ani nebyla schopna. Píši ho proto, že HCM je všude okolo v míře opravdu ne malé. Píši ho proto, abyste neprodlužovali utrpení Vaší kočičky léčbou – pokud už k tomu dojde – léčba se většinou nezdaří a zvířátko dále trpí, pokud se částečně zdaří, pak opravdu jen na krátko a situace se opakuje. Tento poznatek mi sdělili i posléze na klinice Jaggy, kde jako jediní dělají tzv. trombolýzu – že u diagnózy HCM se zakrátko situace opakuje.
Kačenko, vidím Tě stále okolo sebe, vidím Tvé měděné oči, které na mě upíráš a věříš, že jako vždy pomůžu – a já jsem zklamala…