Guido

https://www.wink-britky.wz.cz/hcm.htm

Naše noční můra začala 14.11.2006 o půl jedenácté večer. Guídísek se nám začal dusit, potom jako by
dostal křeč a ochrnul na zadní nohy. Bylo to dílo asi 15-ti minut, do té doby to byl krásný, zdravý,
tříletý kocour. Kocourka jsme naložili do auta a jeli s ním na kliniku Medipet, kde mají veškeré vybavení
a noční pohotovost. Doktor kocourka poslechl a konstatoval zavodněné plíce a selhávající srdce, měl
podezření na otravu, kterou jsme, ale vyloučili, protože se kocour neměl k čemu jedovatému dostat.
Měla jsem spíš strach jestli něco nesnědl, čím by se mohl dusit nebo jestli špatně neskočil a neporanil se
( ochrnutí ). Na můj popud  mu udělali rentgen, páteř byla v pořádku , žádné cizí těleso v dýchacích
cestách se také neukázalo. Rentgen ukázal zavodněné plíce a také dutinu břišní. Lékař konstatoval,
že jeho stav je velmi vážný a že bude nejlepší ho uspat, tohle ovšem pro nás bylo nepřípustné řešení,
nedokázala jsem si vůbec představit, že bych o svého kočičího přítele a postelového mazlíka měla přijít.
Takže jsme zvolili boj o život. Lékař píchl kocourkovi kortikoidy a léky na odvodnění a nechal si ho tam,
nás domů  posílal s tím, že se nedožije rána. Takže si asi dovedete představit jak se nám domů odjíždělo.
Celou noc jsem nespala, pila kafé a brečela a čekala až bude ráno a doktor zavolá jak to vypadá a
doufala v zázrak. A ten se stal náš Guído byl velký bojovník a natruc doktorovi přežil.

15.11. Hned jsme si pro něj jeli a odvezli ho k mé veterinářce v té době měl 5,5 kg .Ta mu udělala
odběr krve, aby zjistila jestli jsou v pořádku ledviny, dostal léky na srdce a na odvodnění. Přivezli jsme
ho domů nechtěl jíst ani pít, zadní nožičky tahal za sebou, takže chodil jenom po předních, dokázal
se takhle dostat i na wc. Kontrolovali jsme i stolici.

16.11. Doktorka přijela na kontrolu k nám domů, měl již klidný dech, ale studené nohy a srdce špatné.
Reagoval na bolest v zadních nohou, když dostal injekci, což jsme viděli jako pozitivní, že se mu do nich
vrací cit.Výsledky krve - ledviny v pořádku, špatné játra. Chodí na wc. Večer začal konečně jíst a pít.

18.11. Stav lepší kocour více vnímá okolí, zadní nohy teplé. Teplota 38,1 - konzultace s veterinářkou.
Nohy stále stejný stav - bolestivé. Už jí i granule!

19.11. Dneska je mu mnohem líp začíná se stavět na nohy. Kontrola veterinářky. Dostal injekci B-komplexu, antibiotika. Pravá noha lepší, levá horší. Stolice byla. Dneska nečural.

20.11. Dnes už naštěstí čural, stolice byla, sní konzervu naráz. Sešel půlku schodů, chodil po obýváku,
chce být s ostatníma kočkama. Pravá zadní noha už skoro dobrá, levá horší. Večer si vylezl
spát na mě tak jako, když byl zdravý ( to jsem obrečela).

21.11. Sám sejde celé schody, stolice byla, čural. Nechce už být sám zavřený (musel být v ložnici, aby měl klid
a ostatní kočky ho nerušily, jeho slabé srdíčko mohlo ohrozit cokoliv ), škrábe na dveře. Levá noha se
pořád nelepší. Dostal antibiotika, injekci B - komplexu - kocour se brání a je naštvaný. Další lék Esencial.
Konzervy má dietní na játra a ledviny.V záchodě už je normální podestýlka( ze začátku tam měl jen savé
pleny, aby mu to neklouzalo pod nohama). Chodí po třech - levou zadní posunuje po zemi.

28.11.Chodí po třech čtvrtá se lepší. Přemlouvá kočky na další koťata :-).

15.12. Kontrola na veterině. Levá zadní noha je ochrnutá ( asi přerušené nervy ). Srdce není v pořádku,
tep má špatný. Jinak celkový stav jakžtakž. Zhubl na 4,9 kg.

Po několika vyšetřeních - rentgen, EKG a sono srdce, jeho nemoc lékař - kardiolog - klasifikoval
jako dědičné HCM. Je už dál jen na lécích na srdce a na odvodnění. Jeho stav je stejný, zvětšuje se mu břicho,
dáváme větší dávku odvodňovacího léku. Vylízal si ránu na noze dostal antibiotika, několik injekcí a
nakonec prášky, chodí s papučkou na noze, protože si to pořád lízal a nechtělo se to hojit a po
14 dnech se to zahojilo - konečně.

Jeho stav byl už celkem dobrý naučil se i opatrně našlapovat na levou zadní nohu, takže když jste ho viděli,
neřekli byste že má nějaké problémy. Bohužel lékař kardiolog nás upozorňoval, že tato nemoc není
léčitelná a že tato léčba je pouze udržovací a že nám nedokáže říct jak dlouho tu s námi ještě bude.
Pak jsem se dočetla, že podle zahraničních výzkumů dávají kočkám po selhání půl roku života.

Náš Guídík tu s námi byl ještě 5 měsíců od jeho selhání v listopadu. 9.4.brzo ráno ( 3.45 hod.) se začal znovu dusit,
ten konec byl příliš hrozný, abych ho měla sílu  popisovat, i když to mám pořád před očima.
A náš kocourek svůj boj s nemocí prohrál. Zvláštní na tom je, že to bylo přesně na den rok co jsme si ho
k nám přivezli. Guídík byl kocourek se zlatou povahou, na kterého nikdy nezapomeneme.