Šimon

V roce 2006 jsem ve svých 45 letech náhle těžce onemocněla a během  roku se ze mě stala plně invalidní ženská, zpočátku zcela závislá na pomoci přátel a rodiny, kteří za mnou docházeli do mého domku. Společnost mi přes den dělala svou přítomností kočička Cilka, ale  Cilinka nikdy moc mazlivá nebyla. Moc jsem si přála ještě jednu kočinu, která by si ke mně  lehla,  kterou bych mohla hladit a  Cilce bych zároveň pořídila kočičího parťáka. Rozhodla jsem se pro Ragdolla a koncem července 2008 přišel můj modrooký anděl, Šimon, Šíma.. S ním přišla radost, smích, nezištná a bezelstná láska... Trvalo to necelých 5 let.. Asi jsem se rouhala, když jsem říkala, že ho nesmím přežít. Šíma byl osobnost, to nebyl normální kocour. Paní, která mi chodila pomáhat s úklidem domácnost, mi jednou řekla: já když se s Šímou potkám, tak ho normálně pozdravím dobrý den :-) Úžasná povaha, neuvěřitelný smysl pro humor - to byl Šíma. Nikdy nebyl nemocný. Až přišla sobota, 2. března letošního roku. Ráno v 8 mě vzbudily neskutečné zvuky, bolestný zoufalý křik a volání o pomoc. Šíma ležel na schodech, bezvládné zadní nožky a strašně, strašně křičel bolestí... Jela jsem s ním hned na kliniku, myslela jsem že se jedná o otravu.. Já jsem , přiznávám se, nevěděla o HCM nic.. Doktorka vyslovila podezření hned. Šimonek bojoval 3,5 hodiny, nepomohlo samozřejmě nic a ve 3/4 na 11 skonal. Nemůžu ani psát, strašně mi chybí, to byl můj životní parťák a jiný takový nebude.

26. 5. 2013 by mu bylo teprve 5 let. Hrozně si vyčítám, že jsem se o nemoci nezajímala dřív, ale on nejevil vůbec žádné příznaky jakýchkoliv problémů. Budiž moje psaní varováním pro ostatní. Ta ztráta je nenahraditelná, už nic nebude jako dřív.


Milena Bláhová