MIJUŠKA


Neznalá nebezpečí jsem si jako mazlíčka koupila koťátko bez PP. Koťátko mělo jméno Mia a už proto, že v italštině to slovo znamená "moje", jsem věděla, že moje musí být. Byla poslední z vrhu, droboučká, ale krásná. Mijuška byla veselá, hravá a spokojená kočička. Krmila jsem ji jen tím nejlepším a měla dobrý pocitž, že tak bude zdravá a že mám-li jí jen doma, nemůže ji nic zlého ohrozit. Přesto i přišla na svůj věk droboučká, ale o to víc jsme jí hýčkala. Po roce a půl začala mrouskat. Mrouskání ji hodně vysilovalo a bylo vidět, že u toho hodně trpí. Rozhodla jsem se pro kastraci a to co nejdříve.

Kastrace proběhla v pořádku s tím, že se po probuzení může za 4 hodiny napít a za 6 hodin najíst. Bohužel po kastraci se probudila až za 19 hodin. Po celou dobu jsem byla u ní a měla strach, že snad ani nedýchá, tlapičky studené jako led.  Během prvních dvou dnů téměř nejedla, ale hlavně vůbec nepila. Třetí den už jsem viděla, že něco není v pořádku. Jen ležela, byla apatická vůči všemu. Večer jsem zajela k témuž veterináři. Dal jí pro jistotu antibiotika, a nějakou látku na zavodnění do podkoží s tím, že do zítra bude jistě líp. Po návratu ale bylo ještě hůř. Přenesla jsem jí k sobě na postel a celou noc bděla. Srdíčko téměř netlouklo a dýchala zběsile bříškem. V noci jí pak z nosánku vytekla nějaká tekutina a já věděla že musím zpět na veterinu. Ráno jsme už témž bezvládné tělíčko vezli zpět, kde měla službu jiná paní doktorka, která snad poprvé stetoskopem poslechla srdíčlo. Oznámila nám, že má silné šelesty na srdci, že pravděpodobně trpí chorobou HCM, o které jsem doposud neměla ani tušení. Mijušku dali do inkubátoru, byla podchlazená. Dávali jí infuze, nějakou injekci na podporu činnosti srdce. Dvakrát se jim ji podařilo po zkolabování znovu oživit, potřetí už to Mijuška nezvládla. Veterinární klinika si nenechala zaplatit nic z posledních oživujících zákroků. Nevím, zda proto, že cítili nějaké zanedbání, či proto, že byli tak velkorysí.

Ať už to bylo jakkoliv, trpěla jsem strašnými výčitkami, co jsem udělala špatně, co jsem zanedbala a jestli jsem neměla řešit veterináře dřív a naléhavěji. Byla jsem zoufalá. Chtěla jsem se něco dozvědět o HCM a našla úžasné stránky www.goisovka.cz. Hltala jsem každý článek, každý podobný příběh se špatným koncem a až díky těmto stránkácm jsem pochopila, že já jsem nejspíš a bohužel nemohla udělat víc. Jen jsem poučena pro příště - už nikdy koťátko z množírny.


Yvona