9. VÝCHOVA KOČEK

19.06.2014 10:35

Kočka má dobrou paměť, a pokud se chce něčemu naučit, rozhodně o zvládne. Musí však vědět, že je to pro ni výhodné – většinou se totiž nesnaží udělat tím člověku pouze radost. To je hlavní rozdíl mezi kočkou a psem, který plní rozkazy s radostí.

Při výcviku hraje tedy velkou roli odměna v podobě pamlsku a pochvaly s pohlazením. Kočka citlivě reaguje na tón hlasu a dobře rozumí jeho významu. Proto jako trest za nepatřičnou činnost stačí většinou zvýšený hlas a zřetelné NE nebo FUJ.

K základním dovednostem patří používání toalety, obrušování drápů na určitém místě a příchod na zavolání. Nejsou to však zdaleka jediné dovednosti, které se kočka může naučit. Lze trénovat i aportování malých předmětů, skok na rameno, chození na vodítku, používání kočičích dvířek apod.

Některé kočky mají až „cirkusáckou“ povahu a předvádění je jim vlastní. Je to pro ně způsob hry, jímž obohacují svůj denní program. Takových koček však není mnoho.

Při „výcviku“ koček platí obecné zásady učení – především důslednost, tedy nutnost chválit a dovolovat vždy tutéž věc a vyjadřovat nelibost a vyjadřovat nelibost rovněž nad stále stejnou věcí. Pokud je kočka za stejnou činnost jednou pochválena a podruhé okřiknuta, je velmi zmatená až neuerotizovaná.

Chození ven

Pokud jsme se rozhodli pouštět svoji kočku ven, musíme ji nejdříve v rámci možností vycvičit, aby věděla, kde je její domov, a aby uměla přijít na zavolání. Otázku, zda budeme kočku pouštět, si musíme ujasnit v 8 až 9 měsících jejího věku. Zavřít naučenou kočku do bytu je pak totiž téměř nemožné. Kotě, které začíná chodit ven, musí přijímat mnoho nových vzruchů a dojmů. Začneme jen krátkou procházkou a jdeme spolu s kotětem, případně použijeme i vodítko. Potom je pustíme samostatně, ale před jídlem, aby mělo více motivace k návratu. Kotě už musí umět přijít na své jméno či jiné zavolání – je možné použít i zvuk sušenek nebo jiný, předem nacvičený pokyn, spojený s potravou nebo alespoň pamlskem. Je možné rozmístit malé kousky voňavé potravy jako značky na cestě domů. Tyto výpravy kotěte pomalu prodlužujeme. Na cestě se kotě může setkat se starousedlou kočkou, a máme-li i toto setkání pod kontrolou, je prospěšné. Snažíme se však kotě ochránit před rozzlobenou kočkou. Ještě dříve si pak musíme rozmyslet, zda je okolí našeho bydliště pro volný pohyb koček vůbec vhodné. Frekventovaná silnice v blízkosti by nás měla vést spíše k vymyšlení náhradního způsobu venčení, nejlépe k vybudování voliéry. Výborným, i když finančně dosti nákladným řešením je vytvoření dokonalého oplocení celé zahrady s opatřením proti jeho přelézání. Tak může kočka bez problémů užívat celou zahradu a my můžeme být opravdu klidní. Těmito způsoby řeší otázku venčení chovatelé, chované kočky a kocouři totiž volný výběh mít nemohou.

Cestování

Kočky většinou cestují nerady. Proto je výhodné nacvičovat cestování již s malými koťaty – zejména máme-li v úmyslu jezdit na výstavy nebo třeba na chalupu. Nezbytností je dobrá přenoska, která má být dostatečně velká, aby se v ní kočka mohla postavit a otočit. Na daleké cesty jsou vhodné přenosky ještě větší, aby se tam vešla i malá toaleta a na mřížku šla připevnit miska na vodu, případně krmení. Efektivní proutěné přenosky na kočky nejsou spolehlivé – kočky je mhou otevřít nebo rozkousat. Hodí se spíše domů jako pelíšky. V autě je dobré přenosku zafixovat bezpečnostním pásem. Pokud s tím máme problémy, můžeme pás zkombinovat s popruhem nebo pružnými gumami s háčky, které jsou určeny k fixaci nákladu na zahrádce vozu. Kočce, které při cestě trpí nevolnostmi, může veterinář naordinovat sedativní prostředek.

Používání toalety

I když se malé kotě u chovatele naučí toaletu používat, v důsledku velké změny spojené s novým domovem může na čas tuto dovednost zapomenout. Postavíme tedy kotě do toalety a packou napodobujeme hrabání. Pokud potřebu vykonalo jinde, je velmi účinné položit kousek hadříku nebo papíru nasáklého močí do toalety. Učení doprovázíme chválením a odměnou v případě úspěchu.

Příchod na zavolání

Nejlépe ho nacvičíme, je-li volání spojené s rachocením kočičích sušenek v krabičce. Máme-li více koček, můžeme je naučit, aby každá přišla na svoje jméno. Odměnu spojujeme s vyslovením jména a povelu.

Používání škrabadla

Kotě postavíme ke stabilnímu škrabadlu, packami napodobíme škrábání a kotě odměníme. Kočky většinou velmi rychle chápou, co mají dělat.

Používání vodítka

Nejprve necháme vodítko ležet na zemi, aby si s ním mohla kočka pohrát. Pak jej šetrně a na krátkou dobu nasadíme. Postup několikrát zopakujeme, dokud kočce nepřestane vadit, a zkusíme s ní chodit. Kočka však nechodí na vodítku stejně dobře jako pes. Část se zastavuje, zkoumá okolí a chodí nepravidelně.

Marie Říhová, Chov koček, Grada, 2007

200000906-7f68d8062d/50000000.png