Kočka s PP nebo kočka bez PP - v čem je rozdíl?
Nalezla jsem na internetu (www.spokojenypes.cz) skvělý článek Pes s PP versus pes bez PP - v čem je rozdíl Petry Pekárkové. Je tak skvělý, že jsem si dovolila využít jeho část a přepracovat na článek o kočkách. Tak jaký je tedy rozdíl?
N
Tématika koček s PP versus bez PP je jednoznačně jedním z nejkontroverznějších a dělí kočičí komunitu na dva tábory. Jedni skálopevně stojí za svými plemeny, úzkostlivě sledují zdravotní výsledky a genetické predispozice, druzí tvrdí, že chovatelé „papírových“ koček jsou sektou, která působí, že kočky jsou čím dál více náchylné k nemocem a jejich majitelé až nezdravě rozhodují o kočičích životech. Kdo má tedy pravdu?
Základní pojmy:
Chovatel= chovatelstvím se rozumí cílená plemenitba především respektující zásady genetického zdraví jedince i populace (chov nesmí být na úkor zdraví) a vzhled – „standard“ daného plemene. Jde o cílené a promyšlené zasažení do reprodukce, které podléhá kontrole organizací, pod kterými je chovatelská stanice registrována. Základní chovatelskou normou je plemenný standard v plném rozsahu. Koťata z chovu musí být před odchodem k novým majitelům plně očkovaná (2x), odčervená, registrovaná a bylo jim vystaveno číslo PP. Do nových domovů z některých chovatelských stanic odcházejí čipovaná. Maximální počet vrhů jedné kočky jsou tři vrhy za 24 měsíců. Maximální věk chovné kočky je 9 let, pokud je zdravá. Chovatel dává důraz na socializaci! Chovatel s vámi sepíše kupní smlouvu, dobrý chovatel ke smlouvě přiloží kopie výsledků zdravotních testů rodičů.
Množírny = bezcílná a nepromyšlená produkce koťat, která nepodléhá kontrole, veterinární úkony jsou prováděny pouze, pokud si je majitel sám vyžádá. Nikdo nekontroluje prostředí, ve kterém rodiče žijí a ve kterém koťata vyrůstají. Socializace mnohdy neprobíhá, a to zejména ve chvíli, kdy je koťat ve vrhu hodně. U ‚množitelů‘ NIKDY nemáte záruku rodičů kupovaného kotěte. Množení zaručuje zisk, majitelé vrhů neodvádí daně, ani odvody klubu. Mnohdy žijí chovná zvířata v otřesných podmínkách, počet vrhů není omezen, často je kočka březí několikrát do roka a chová se na ní do vysokého věku.
Drobní množitelé= na první pohled se může zdát, že na pořízení si koťátka od sousedů nebo zadarmo od lidí přes inzerát není vůbec nic špatného – vždyť přece nejde o množitele, kteří kočky prodávají pro peníze, a kteří mají zvířata ve špatných podmínkách. Jsou to ale paradoxně právě tito lidé, kteří přispívají nejvyšší měrou ke zhoršování již tak kritické situace kolem opuštěných zvířat a také k šíření smrtelných genetických chorob. Lidé, kteří dopustí, aby jejich kočka měla mláďata (ať už plánovaně či nedopatřením), se nazývají DROBNÍ MNOŽITELÉ. Ti mají na svědomí drastické přeplnění kočičích útulků po celé republice. Další desítky a stovky koček umírají denně v bolestech bez šance na pomoc a lepší život. I drobní množitelé množí kočky bezcílně, bez znalosti krevních skupin, zatížení genetických nemocí u rodičů a předků, testování chovných koček na smrtelné choroby, bez znalosti možné příbuznosti, bez informovanosti o chovu zvířat.
Co je vlastně to PP?
PP = průkaz původu (rodný list kotěte). V dnešní době ho vystaví Plemenné knihy jednotlivých organizací /FIFe, WCF, TICA, CFA/a všechny organizace je vydávají pro všechna koťata ve vrhu jakékoliv zdravotní kondice nebo exteriéru. Pokud vám někdo tvrdí, že nemohlo právě jeho kotě dostat PP, lže!
Koťata se prodávají buď do chovu, nebo „na mazlíčka“. Pokud koupíte kotě „na mazlíčka“, dostanete kotě již vykastrované, nebo se ve smlouvě zavážete ke kastraci – většinou do jednoho roku věku. Na průkazu původu pak budete mít přetisk „bez oprávnění k chovu“. PP ale dostanete vždy!
Co mi zaručí průkaz původu?
Zejména rodiče i celý původ. U těchto koček můžete v drtivé většině dohledat webové stránky chovatelských stanic, případně různé databáze (např. Pawpeds), ve kterých jsou tyto kočky registrovány, mnohdy i se zdravotními výsledky, úspěchy a svými dalšími potomky. Zájemce o ‚papírové‘ kotě tak může předem vyhledat informace, které ho zajímají (např. zdravotní výsledky předků). Aby koťata PP mohly dostat, chovatel musí vždy být registrovaný pod některou z chovatelských organizací. Do chovu vybírá chovné jedince s předpoklady dobrého zdraví (většina chovatelů testuje na přenosné a dědičné nemoci), vzhledu a povahy.
Průkaz původu vám sám o sobě nezaručuje, že kotě nikdy neonemocní! Je na zájemcích, aby si uvědomili důležitost rozhodnutí koupit si kotě a nechali si poradit od zkušenějších. Tak jako i v jiných věcech platí, že ne každý chovatel je „dobrý“ chovatel. Bohužel se i mezi chovateli zvířat s PP najdou tací, kteří pojali chov jako možnost dobrého výdělku. Tito „chovatelé“ prodávají i mláďata, která vykazují známky nemoci. Zvířata musí být za všech okolností čistá, musí mít čistý čumák i oči, nesmí kašlat ani kýchat (to, že jim právě zaskočily chlupy, je často používaná výmluva) a nesmí mít průjem. I chovatelské stanice je třeba si prověřit, a to opakovanou návštěvou, kladením otázek a zájmem o daný chov, shánět reference a doporučení. Nikdy se nespoléhejte na ujištění, že rodiče mají testy na smrtelné nemoci. Vždy si nechte testy zaslat, předložit, nebo ideálně přiložit ke kupní smlouvě! Vybírejte pečlivě!
Na jaké testy se mám ptát?
Každý chovatel by měl mít testy minimálně na FeLV, FIV a u rizikových plemen na HCM (dědičné onemocnění srdce) a PKD (dědičné onemocnění ledvin). Riziková plemena najdete na internetových stránkách www.genomia.cz a stránkách www.pawpeds.com. Chovatelé dále testují na další nemoci dle specifik jednotlivých plemen.
Nepotřebuji PP, nechci chodit s kočkou na výstavy!
Toto je základní omyl všech nezkušených začátečníků – s kočičkou s PP NEMUSÍTE chodit na výstavy! Pokud se nechcete stát chovatelem, je to zbytečné. Pokud byste však chtěli na výstavu i s nechovnou kočičkou, je to možné. Každá výstava SCHK má výstavní třídy pro kastrovaná zvířata, pravidlem je i třída pro domácí kočičky.
Co znamená označení „čistokrevné kotě bez PP“?
ABSOLUTNĚ NIC, maximálně lákadlo na neinformované potenciální zájemce. Množitelé tak kupce záměrně matou a rádi tento termín používají. Koťata s tímto označením se totiž prodávají mnohem lépe, než ta s označením „kříženec“. Kotě bez průkazu původu nemůže být nikdy vyhodnoceno jako čistokrevné, snad jedině v případě složitého doložení testu paternity a genetických profilů obou rodičů daleko vzad. Důvod je jednoduchý, zkrátka nelze doložit jeho původ, tak jak se standardně děje u koček s PP.
Já ale skutečně vím, že rodiče koťat jsou s PP!
Dobře. Vezmeme-li v úvahu, že např. znáte onoho člověka, který se rozhodl nakrýt svou kočku. Znáte jejího chovatele, papírové jméno, dokonce jste viděli její průkaz původu. Je opravdu hezká, roztomilá, mnoho lidí již řeklo, že by si po ní kotě vzalo. Vy, ani její majitel se neangažujete na výstavách a tak vám nezáleží na ‚papírech‘. Majitel jí nechá obskočit kocourem známého, kde také 100% víte, že jde o kocoura ‚papírového‘. Takže… máte koťátka, která jsou bez PP, po neuchovněných rodičích s PP. V čem je problém?
Většinou jde o lidi, kteří si koupili kotě z chovatelské stanice „na mazlíka“, bez oprávnění k chovu. Tohoto jedince chovatel do chovu nevybral, nedoporučil, může mít vzhledové vady, či problémovou povahu. Tento člověk tak s největší pravděpodobností porušil smlouvu s chovatelem, kdy se zavázal provést kastraci kočky/kocoura a chovatele tak záměrně PODVEDL. Tento člověk koťata prodává, a výtěžek nedaní. Jedná se tudíž o NEOPRÁVNĚNÝ ZISK, bez odvodu daně.
Ale to není nejdůležitější. Důležité je – potenciální ZDRAVOTNÍ RIZIKO. Téměř ŽÁDNÝ majitel koček a kocourů, kteří sice mají průkaz původu, ale nepatří do chovu, nechává svá zvířata testovat na smrtelné dědičné a nakažlivé choroby. Testy na všechny nemoci stojí řádově tisíce Kč a jejich absolvování je pro majitele prostě zbytečným výdajem. Snadno se vám tak může stát, že budou ve skutečnosti oba rodiče přenašeči jedné nebo více chorob a vaše kotě tak tuto nemoc dostane. Dle závažnosti nemoci se bude dále (ne)odvíjet vaše soužití s kotětem a také masivní útoky na vaši peněženku. Sice ušetříte pár tisíc za pořízení zvířete z testovaného chovu, ale výdaje za takto nemocné zvíře se může šplhat do desetitisíců.
Proč jsou koťata s PP tak drahá?
Ceny koťat s PP „na mazlíka“ se pohybují v řádech tisíců Kč a ceny jsou různé v závislosti na plemeni, úspěších rodičů, zemi krytí… apod. Například kotě britské kočky stojí cca 8.000,- Kč. Není to málo peněz. Nicméně… jak drahé máte oblečení, mobilní telefon, počítač, auto? Opravdu jste si nemohli pořídit levnější (ojeté, z druhé ruky)? U oblečení to ještě mnoho z nás „skousne“, ale pořídit si levné, zrezlé, nebrzdící auto, pokud nejsem zručný automechanik, je následně nejenom pěkně drahé, ale také nebezpečné. Podobné je to i u zvířat. Pokud se rozhodnete ušetřit při pořízení kočky, může se stát, že cena za jeho nejnutnější veterinární výlohy tuto cenu mnohonásobně převýší. Samozřejmě netvrdím, že jsou všichni kříženci nemocní! Bohužel pravděpodobnost u chovů bez PP převažuje právě proto, že jejich chov není ničím a nikým hlídaný. Uvědomte si, prosím, že si pořizujete parťáka minimálně na 10-15 let. Nestojí vám to za to, aby byl váš přítel po celou dobu co nejzdravější?
Do ceny „papírových" zvířat se promítají různé výlohy, z čehož asi nejvíce stojí za zmínku krycí poplatek, (v případě krytí v zahraničí náklady na cestu) a předchozí veterinární vyšetření i genetické testy. Ostatní výdaje jako je porodní box, opakované krytí, případný veterinární zásah při komplikacích (nedej bože zachraňování kočky a koťátek, císařský řez, komplikace u porodu), odčervení a očkování koťat i kočky, čipování, kvalitní krmivo do nejméně 13 týdnů věku koťat, stelivo, škrabadla, interaktivní hračky, výbavičku (kterou dávají téměř všichni chovatelé), u některých vybírání neplaceného volna v zaměstnání… mluví samy za sebe.
Ještě jenom podotknu jedno - velké množství chovatelů je ochotno dát své odchovance na splátky. Na oplátku ale čekají opravdu férové jednání, vstřícnost a iniciativu (sám od sebe vám to vážně nikdo nenabídne). Vždy je všechno jen a jen o lidech, pokud se budeme my chovat pěkně ke druhým, stejnou mírou nám to oplatí! Většina lidí se mylně domnívá, že chovatelství je výdělečný podnik. Není to pravdou, pro většinu chovatelů je chovatelství drahý krásný koníček.Chovatelé mají všechno, jen ne snadnou „práci“.
Nemám 10.000,- na kotě s PP!
Pak se zamyslete nad otázkou, jak budete případně financovat výdaje za veterináře, které mohou nastat například v případě úrazu, dědičné nemoci, jakékoliv jiné vážné dlouhodobé nemoci (existují jich spousty!) Nepřeháním, když napíši, že takové výdaje se mohou vyšplhat ne do tisíců, ale do desetitisíců korun. Při pořízení zvířete je VŽDY nutné počítat nejen se základními výdaji na krmivo, stelivo apod, ale zejména s FINANČNÍ REZERVOU pro takovéto případy. Zvířata stejně jako lidé mohou onemocnět, a u koťat po netestovaných rodičích to platí stonásob.
12 týdnů je minimum. Proč?
Nejvhodnější doba pro odběr kotěte k novému majiteli je tři měsíce po narození, což je dvanáct až třináct týdnů. Podle Vyhlášky 21/2013 Sb. o ochraně zvířat při chovu ze dne 23. ledna 2013, je minimální věk pro odběr koťat od kočky 84 dnů. Podle řádu Českých chovatelů koček je to třináct týdnů. Je to proto, že jsou koťata odstavená od matky, jsou schopna přijímat tuhou stravu, jsou řádně očkovaná a odčervená. Mají i osvojené hygienické návyky, sociální chování, základy vztahů k jiným kočkám, jiným zvířatům, k lidem.
Období mezi pátým až sedmým týdnem je důležité pro socializaci koťat. Vytvářejí si vztah k vlastnímu druhu a k druhům, se kterými přicházejí do styku. Dalším úskalím je očkování, které je pro ně velká zátěž. Děje se tak mezi osmým a devátým týdnem proti infekčním virovým onemocněním, ale je možné koťata očkovat až po odstavení, protože koťata přijímají v mateřském mléce všechny potřebné protilátky. Ochranné látky jsou aktivní až deset dnů po aplikaci. Druhá dávka vakcíny se opakuje za tři až čtyři týdny. To znamená, že kotě je v plné imunitě nejdříve ve 12 týdnech věku!
Předčasný odběr kotěte od matky přináší pro jeho zdraví velká rizika:
- kotě ještě není socializované, není připravené na samostatný život v nové rodině a tělíčko se vyrovnává s takovou změnou.
- mohou se u něj objevit i psychické obtíže. Místo veselého a zdravého koťátka bude mít nový majitel nevyrovnané a vystresované zvíře.
- každá změna prostředí je pro něj stres.
- nedostatečné očkování a odčervení způsobuje spolu se stresem větší možnost nákazy. Následná léčba v tak útlém věku nemusí být úspěšná
SPRÁVNÉHO CHOVATELE POZNÁTE MIMO JINÉ PODLE TOHO, ŽE VÁM NIKDY NEPŘENECHÁ KOTĚ MLADŠÍ!
Jsou kříženci zdravější, než ostatní kočky?
Ne, ale může se to tak zdát. Realita je taková, že kříženci jsou „zdravější“ proto, že se u nich nedělají ony genetické testy a všemožná vyšetření, o nichž jsem se zmiňovala výše. Takže mohou být nemocní, jen o tom nevíte. Křížení rozhodně není zárukou lepších povah ani pevnějšího zdraví! V přírodě také na rozdíl od cíleného chovu funguje tzv. „přirozená selekce“, slabí jedinci většinou uhynou, přežiji jen ti silní a zdraví.
Pokud je množení špatné, proč se to stále děje?
Toto je těžká otázka, má mnoho odpovědí a mnoho viníků - českou legislativou počínaje, po jakousi neschopnost lidí, zjistit si o dané problematice více…, ale nakonec je to vždy jen a pouze o nás. Protože: „Kde je poptávka, je i nabídka.“ Stále je bohužel ještě hodně lidí, kteří se řídí zejména podle „nízké ceny“ a „dostupné vzdálenosti“. Ostatní spojené věci nedomýšlejí. Bohužel nevědomost a lhostejnost lidí je v této problematice stále dost velká. Jistě znáte ve svém okolí někoho, kdo se v chovu a genetice neorientuje či množení (chov bez PP) podporuje. Nebo takového, kdo se ho sám účastnil.
Je to hrozné, ale ve chvíli, kdy od člověka prodávající kotě bez PP koupíte, podpoříte ho v tom, že jeho činnost MÁ smysl. Úplně stejně to platí v případě zachránění zuboženého zvířátka z množírny. Jakmile zaplatíte, tak si množitel mne ruce a nakryje kočku co nejdříve znovu. To, že neudá jedno, dvě, tři koťata z vrhu mu nevadí, jakmile nebudou dostatečně „roztomilá“, zbaví se jich. Proč je tedy nezachránit přímo od něj? Protože opět, jeho činnost tím podpoříte a on tyto zvěrstva bude dělat dál a o to četněji! Pokud je od něj nikdo dvakrát, třikrát, čtyřikrát nekoupí, tak už nenakryje. NEZAVÍREJTE OČI!
Problematika bezprizorních koček..
Kočky žijí s lidmi od nepaměti. Avšak zdaleka ne všechny spokojeně a harmonicky. Ty méně šťastné se vyskytují jednak v útulcích a jednak na ulicích (v případě, že zde nemají vhodné podmínky pro život a přátelské prostředí). O kočkách žijících volně na ulicích často ani nevíme. Zatímco zatoulaní a vyhození psi jsou městskou policií ihned „uklízeni“ do útulků, toulavých a zdivočelých koček mezi námi žijí tisíce. Zejména ve městech dokáží unikat naší pozornosti, je však velmi pravděpodobné, že i v místě Vašeho bydliště se vyskytuje početná kočičí komunita. Tato zvířata ve většině případů trápí vnitřní parazité, kočičí rýma, zima a hlad. Kočky jsou ohrožovány též lidmi, kteří jim úmyslně ubližují či – ve snaze kočky z lokality vypudit – zamezují jim v přístupu ke krmivu a vodě. Toto řešení je neúčinné a krátkozraké! Zbídačená a oslabená zvířata jsou náchylná ke kočičím chorobám, rozmnožovací pud jim však příroda snížit nedovolí. Tak místo zdravých a odolných koťat přicházejí na svět mláďata podvyživená a nemocná, odsouzená k pomalé smrti.
Co můžete udělat, aby se zabránilo dalšímu množení dalších bezprizorních koček na ulicích a v útulcích?
- kastrujte své kočky, darujete jim zdraví, pohodlí a spokojený život
- nemnožte další a další koťata jen pro svou vlastní radost
- podporujte kastrace venkovních koček
- šiřte informace dále
Kastrace jsou proti přírodě.
NENÍ TO PRAVDA! Kastrací kočce umožníme pohodlnější a spokojenější život a můžeme zamezit velmi častým zdravotním problémům. Kastrace kočky zabrání nechtěným porodům a snižuje vliv pohlavních hormonů na její chování. Tímto zákrokem lze také zabránit nebo alespoň minimalizovat problémy s chováním. U kocourů se o 90% snižuje teritoriálnost v podobě značkování zapáchající moči, rvaní s ostatními kocoury, dlouhé a žalostné naříkání. U koček změna v chování není až tak znatelná jako u kocourů, nicméně se neopakují říje, jež jsou pro kočku velmi vyčerpávající, je ve stresu - volá kocoura hlasitým "pláčem", je v křeči - připravena pro krytí. Kočky mají jiný cyklus než lidé nebo psi a jsou uzpůsobené při říji zabřeznout. Pokud k tomu nedojde, tělo kočky se neumí vyrovnat s opakovanými hormonálními výkyvy a časem se to projeví zejména po zdravotní stránce, velmi často dochází k hnisavým zánětům dělohy (pyometrám), cystám a nádorům mléčných žláz a nádorům vaječníků. Nemusí se to projevit, dokud je kočka mladá a tělo si s oslabením poradí, ale třeba v pozdějších letech, kdy i náročné operace jsou větším rizikem pro celý organismus.
Kočka by měla mít přece jednou za život koťata.
NENÍ TO PRAVDA! Kočka není jako člověk, netouží po koťatech. Kočka nijak netrpí, fyzicky ani psychicky, když nebude mít koťata. Naopak. V případě venku žijících koček je nekastrovaná kočka neustále nakrývána a rodí průměrně tři vrhy do roka, v každém vrhu průměrně tři koťata. Jedna toulavá kočka tedy za jeden rok porodí devět dalších koťat, o která se nemá kdo postarat. Reálně může být toto číslo mnohem vyšší. Je pravda, že mnoho divokých koťat se dospělosti nedožije. Často umírají v bolestech v důsledku nemocí či přemnožených parazitů. Jejich utrpení je možné zabránit právě včasnou kastrací dospělých koček. Březost, porod a neznalost problematiky chovu mohou znamenat zdravotní rizika pro ni i koťata. To nejlepší, co pro svou kočku můžete udělat, je kastrace.
Co ano a co ne?
Pamatujte, že je lepší investovat větší počáteční částku do zvířete z testovaného chovu od zodpovědného chovatele, než následně zaplatit desetitisíce za veterinární výdaje, nebo zaplatit vůbec daní nejvyšší – ztrátou milovaného zvířete.
A pokud opravdu nechcete, nebo si nemůžete dovolit kočku s PP, z finančního nebo jakéhokoli jiného důvodu, pak NEKUPUJTE, ADOPTUJTE!
Zdroje:
https://www.spokojenypes.cz/pes-s-pp-versus-bez-pp-v-cem-je-rozdil/?gclid=CPWvuaPO8M4CFU-6GwodIn8Cew