Příběh jedné kočky, Michaela Pešková

07.10.2016 18:36


Jsem v nejlepších letech skoro babička, život ke mě nebyl milý a postavil mi do cesty plno překážek i domov na ulici mi dal. Dostala jsem se až do útulku, byla jsem tam rok, nikdo mě celou dobu nechtěl ani se na mě nepodíval, proč? Protože jsem mourovatá, starší dáma, která se ztrácela před očima a nikdo to neřešil nikoho to nezajímalo nikdo se nepozastavil nad tím co mě trápí, kde je chyba? Neměla bych v útulku dostat pořádnou veterinární péči? Neměli by mi hledat domov?. Jednoho dne se stal zázrak někdo jde, já ležící na stole, s prasklým abcesem na tváři že mi bylo vidět hluboko do tváře vážící 1,5 kila kožíšek plný blech, jsem se dočkala a očima si vyprosila pomoc.Ta paní mě bere pryč, kam? Co mě čeká.. Á pán v bílém kde to jsem, šahá na mě všude mě mačká bere mi krev, nudličku z nosu, nechci tu být bojím se.. Nerozumím tomu co říká. Povídá, že jsem za 5 min 12, hubeňoučká a nechutná i proto, že mám silný zánět dásní až do dutin a plnooo zkažených bolavých zubu, které musejí pryč a též to způsobuje mojí rýmu,začínající astma z důvodu přechozených nastydnutí, nemocí ani kastrovaná nejsem co to, zoubky mi odstraní při kastraci pod jednou narkozou, a ted mě čeká denní chození na antibiotické injekce.Testy na ošklivé nemoci mám negativní. Ošetřování bolavé tvářičky se nelíbí ani mě ani té paní co mě odnesla ale musíme, já musím vydržet budu zase jednoho dne krásná kočička. Jdu někam domu do bytu. Utekl jeden rok a já jsem zdravá, umazlená, nejvěrnější  nejhodnější kočička..A 100% že to je MUJ DOMOV NAVZDY.Kdo pomůže těm ostatním ? Dá jim domov a pána v bílém, aby byli také zdravý.